Úkol roku

Začla jsem oficiálně pracovat na diplomce. Chtěla bych toho napsat fakt hodně do Vánoc, protože v lednu bych zase mohla začít pracovat v muzeu (pokud se seženou peníze). A říkám si, že je to jak s tím běháním, jednou to sem napíšu a už si nemůžu dovolit se na to jen tak vykašlat.

Po dnešním semináři, kde jsme řešili reference, poznámky pod čarou a seznam literatury, jsem se pokusila shrnout veškerou svojí dosavadní literaturu. Na fotce je jen zlomek, přesto si myslím, že kdyby se náhodou někdo rozhodl psát něco na stejné téma, tak má smůlu, protože já jsem si už musela uvolnit půlku knihovny doma na vypůjčené knížky ze školní knihovny. A schválně kdo si všimne díla, které tam tak uplně nepatří.

Ze všeho nejvíc se těším, jestli sem za půl roku budu moct napsat: "diplomka odevzdána". Tak uvidíme.

Podzim (zatím ten pěkný) ve Finsku

Zdá se to neuvěřitelně, ale tenhle podzim je již můj čtvrtý ve Finsku. Jara i léta jsem někdy vynechala, ale podzim jsem prostě už vždycky tady. A když je tak hezky, jak bylo včera, tak jsem i ráda, jinak bych ale asi radši byla někde, kde je babí léto až do října.

Nicméně včerejší výlet na houby do Nuuksia (nejbližší národní park u Helsinek) se vydařil, protože bylo slunečno a 15 stupňů a prostě pěkně. Fotky jsou každý rok stejné, každý rok jdu někam k jezeru, příjde mi krásné, desetkrát ho vyfotím a pak si uvědomím, že mám na počítači asi tak 1000 fotek finských jezer, které vypadají úplně stejně. Ale pořád lepší než rezavým drátem do oka!

Pěkný podzim přeju!

Moje první desítka - Espoo rantakymppi

Tak a je to za mnou, dneska jsme s Martinou běžely náš první běžecký závod na 10 km. Bylo to jak jinak parádní. Navíc mám recept na to, jak se motivovat k pravidelné aktivitě v létě. V červnu si zaplatit záříjový běh. V mém případě jsem investovala 36 eur a to už je důvod ke snažení. Funguje to!

Ani nevím odkud začít. Dneska jsem se vzbudila a docela jsem se začala těšít, nemohla jsem se moc na nic soustředit, tak jsem uklízela a luxovala (moje klasická prokrastinační aktivita se ukázala jako funkční i dnes). Závod začínal ve dvě v Otaniemi, což je od nás docela daleko, takže už v půl jedné jsem vyrazila na metro na Kamppi, kde jsem přesedla na autobus do Otaniemi. V autobuse už se dala krájet předzávodní atmosféra, vezl samé běžce.

pohoda před startem

Na místě jsem se setkala s Martinou a Perttem, protáhly jsme si nohy, potkaly Martininy spoulžáky, pomalu se zařadily do houfu a za chvíli bylo odstartováno. Na to, že jsme ve Finsku, byly cestičky překvapivě úzké a hlavně na začátku jsme se docela mačkali. První 4 kilometry uběhly jak nic, dobré bylo, že počet lidí nedovolil "přepálit" tempo hned na začátku. Další 3 kilometry byly parádní, houf se roztrhal a já jsem kupodivu spíš lidi předbíhala než naopak, takže se mi běželo krásně. Nutno říct, že Otaniemi je celé u moře, takže někdy jsem i zahlídla krásné okolí. Jinak jsem se moc okolo nedívala, oproti mým tréninkům jsem přece jen běžela rychleji a soustředila jsem se na sebe a na ostatní běžce. Po sedmém kilometru jsem začala být mírně udýchaná a trochu jsem už nemohla, ale u cedule s osmým jsem už slyšela zvuky stadionu, což pomohlo. Na devátým jsem si říkala, že posledních 6 minut a najednou jsem vbíhala na venkovní stadion v Otaniemi, posledních 200 metrů na tartanu, pokus o zrychlení na posledních 20ti metrech a cíl.

šťastné po doběhu

Doběhla jsem asi 20 vteřin za Martinou, v čase 1:03:15 . Jsem spokojená a šťastná, byla to super akce. Taková akorát velikostí, dohromady 1337 běžců. Dostali jsme pěkné tričko i docela fajn tašky se sponzorskými dárky a po doběhu rozinky, slané okurky, banány a iontový nápoj. Užila jsem si to se vším všudy a těším se na nějakou další akci!

Po závodu jsem ještě jela k Martině domů, která byla připravená a už včera upekla perfektní špenátové lasagne. Daly jsme saunu, dva cidery a pěkně jsme to celé probraly do detailů.

Na závěr pár fotek. Fotil Martinin přítel Perttu.

Eduskuntatalo

Včera jsem ve víkendových novinách našla jednu dobrou a jednu špatnou zprávu, začnu tím blbým. Prošvihla jsem odevzdávání přihlášky na studentské stipendium na 1200 eur. Na internetových stránkách je striktně napsané datum odevzdávání minulý pátek a připomenutí, že pozdní odevzdání není možné za jakýchkoliv okolností.

Ta dobrá zpráva byla, že se konal den otevřených dveří ve finském parlamentu (eduskuntatalo). Měla jsem celkem radost. O parlamentu jsem dokonce psala malou práci na jeden předmět. Tématem práce však byla venkovní fasáda a kontext budovy ve svém okolí, takže o vnitřku jsem jen tak přemýšlela.

Vydali jsme se tam včera po škole se Simem a bylo to fakt zajímavý. Taky mě potěšilo, že jsem rozuměla naší finsky mluvící paní průvodkyni.

Budova byla dokončena v roce 1931 a nyní bude na dva roky zavřená kvůli velké rekonstrukci.

Sondby

Babí léto na chatě v Sonby u Porvoo. Není co dodávat, bylo tam krásně, skvěle strávený víkend.

4 roky

Tak dlouho jsme spolu se Simem, oslavili jsme to kávou a pistáciovo-passion fruit cheescakem napůl v centru. Fotka je z prvního máje, jediné "rozkvetlé" něco, co jsme našli :) A Simo má na sobě mojí šálu, což dělá pořád často. 

Pěkný víkend, já odjíždím na chatu s Fin-Czech skupinou.

Putin cheese

Putinův sýr. Tak už dorazil i do Helsinek, v novinách o něm bylo už před třemi týdny, ale v Helsinkách jsem ho ještě neviděla. Asi jím zásobovali obchody kolem hranic, aby se s ním nemuseli moc vozit. Takhle vypadá v praxi dopad ruských sankcí na evropské potraviny. Finové jsou nadšení, že si můžou koupit nejoblíbenější sýr Oltermanni za půlku, jenže firma, která ho vyrábí, bude asi propouštět lidi, protože nemá kam vyvážet. V Rusku jsou finské mléčné výrobky extrémně populární (tedy byly).

A tady je:

půl kila za dvě eura, měl skončit na ruském stole, skončil u nás

Use your head

Dneska píšu už podruhé, teď večer se mi píše pěkně blbě, protože mám indisponované tři bříška prstů na levé ruce - pořádně jsem si je spálila při krájení chilli papriček. Use your head a příště si kup gumové rukavice.

úroda z balkonu

Dneska byl nádherný den, ještě úplně letní. Spala jsem dlouho a pak jsem se vydala na malou tour de sekáče, narazila jsem i na jeden venkovní blešák. Letní akce venku mi budou zase chybět. Tahle byla asi jedna z posledních letos.

Tour de sekáče se elegantně přehoupla na sezení na zahrádce, jen tak v tričku, asi taky skoro naposled.

Nicméně překvapení dne vzniklo z tohoto divného útvaru:

Divný útvar po 40ti minutách v troubě na 200°C:

Anoo, pečený květák v celku v indické marinádě z jogurtu a koření. Chuťově opravdu dokonalost. Recept : USE YOUR HEAD Forget florets--roast the whole damn cauliflower . Doporučuju udělat té marinády víc a do zbytku, který se nevejde na květák, přidat ještě dvě lžíce bílého jogurtu a česnek a máte super dip na váš pečený květák. A "cumin" to chce ten indický, ne náš český chlebový kmín. Voní i chutná božsky.

A ještě doplněk ke článku o finských bankách, reakce jsem včera nashromáždila na party u Maritny:

Můj český kamarád František mi na mojí historku řekl, že když byl jednou v bance (finské bance) a řekl té paní, že dokud se jeho věc nevyřídí, neodejde, paní na něj zavolala ochranku. Fakt.

Jedna Finka říkala, že se i jí ptali na to, jestli ona nebo někdo z její rodiny byl během posledního roku politicky aktivní. Na ty další věci už se jí ale neptali.

Drsní vikingové

Včera jsem se v poledne vydala běhat na svůj obvyklý okruh kolem dvou zálivů Töölönlahti a Tokoinranta. Hned na začátku však vidím lidi v žlutých vestách, zaterasení a pásky. Ptám se, jestli můžu pokračovat po své trase, můžu. Můžu, ale na "mé"trase zrovna probíhá závod Tough Viking. Což jak později doma vygůglím, je závod na 12 km s 15ti překážkami. Běžím v protisměru závodníkům, kteří jsou mokří, od bahna, od sena, zmožení, smějící se, no prostě nevypadají jako úplně běžní běžci. Jak tak pokračuji, narážím na ty jejich stanoviště. Na jednou místě se musejí plazit pod ostnatými dráty v hlíně, jinde se brodí na břehu moře, pak musí vylézt na skateboardovou rampu a nejhorší se mi zdá průběh visícími dráty s elektrickým napětím. Běžím, a skoro si připadám jako kdybych taky závodila, akorát mám tu výhodu, že jsem suchá a netrpím tolik. Závodníci jsou ale v dobré náladě (a taky všichni vypadají v dobré fyzické kondici). Občas se na někoho usměju, zamávám, zatleskám. Je to fajn, hudba, kterou jsem měla ve sluchátkách, mi tentokrát spíš vadila, nechala jsem se motivovat okolními běžci a fungovalo to skvěle. 7 km jak nic. Už se těším, za dva týdny běžím já svůj první závod na 10 km!

Večer jsme strávili v příjemné společnosti přátel v Konale u Martiny, s česnekovou pomazánkou a špenátovým štrúdlem.

after sauna selfie

Krásnou neděli přeju!

Návštěva ve finské bance

Stěhování do cizí země sebou nese dávku byrokracie, na to jsme všichni připravení a zvyklí a tak vůbec, trvalý pobyt je třeba ve Finsku už docela dobrý statut, za těch pár papírů to stojí. Jenže i ve Finsku někdy docela jde narazit. A i když já tvrdím, že všechno docela funguje, někdy mě něco naštve. A banky patří mezi ty instituce, které mě tu štvou.

Dnešní zážitek začal telefonátem z banky před měsícem, skoro to znělo nebezpečně. Že se mnou nutně potřebují dát schůzku. Trochu jsem se vyděsila a místo odmítnutí služeb, jsem kývla. Prý že aktualizace dat. Dneska byla smluvená schůzka na hlavní pobočce mé banky Nordea, v centru, skoro na hlavním náměstí Senaatintori. Přišla jsem tam, uřícená ze školy, z knihovny, břicho plné po obědě. Nálada na aktualizaci dat na bodě mrazu.

Neseděla jsem u přepážky, nýbrž si mě zavolala paní v kostýmku...zavolala "Popová" tak jsem pochopila, že to musím být já. Paní mě zavedla do své kanceláře, žádná přepážka...pěkně nóbl kancelář, trochu jsem se vyděsila, že fakt o něco jde.

A pak jsme během 5ti minut zaktualizovaly data. Dalších 25 minut probíhal rozhovor, který obsahoval tyto otázky (v přeházeném pořadí):

Paní: Platila jste někdy daně v Americe?
Šárka: Ne.
Paní: Na tohle se ptáme každého zákazníka...byla jste vy nebo někdo z vaší rodiny břehem posledních 12ti měsíců politicky aktivní?
Šsárka (s povytaženým obočím): Ne
Paní: Jaké služby máte na vašich jiných bankovních účtech v jiných zemích?
Šárka: Blekotání
Paní: Posíláte peníze mimo EU?
Šárka: Ne
Paní: Jaký je důvod vašeho pobyt ve Finsku a jak dlouho ve Finsku hodláte být? Proč? S kým?
Šárka: Blekotání, to se uvidí a podobně...
Paní: Co studujete?
Šárka: Univerzitu.
Paní: Obor, level, rok, kdy končíte?
......

Další otázky se týkaly jak jinak mého příjmu, mých studií, mé práce, mého soukromého života. Odpovědi vyžadovány relativně podrobně. Takhle to pokračovalo opravdu půl hodiny, nemohla jsem se zbavit dojmu, že běžného finského studenta se na takové otázky prostě neptají. Simo na mě pak doma zíral, že si nedokáže představit, že by se na takové otázky ptali Finů.

Jen tak pro informaci: pro otevření konta ve Finsku musíte mít pravidelný příjem, při otevření účtu je třeba mít smlouvu, která toto dokazuje. Otevření konta neznamená, že automaticky dostanete internetové bankovnictví. Já jsem internetové bankovnictví dostala až asi po dvou letech. Ve Finsku se také používají bankovní kódy pro identifikaci na internetových stránkách různých úřadů. Což já ale nemůžu využívat, protože jsem si kvůli tomu nenechala vystavit speciální id-kartičku na policii. Po třech letech, co mám u Nordey účet, jsem prostě nedostatečně identifikovatelná, abych tuto službu mohla využívat.

Nordea je přitom největší skandinávská banka, existuje i ve Švédsku a možná i v Norsku a Dánsku (neověřovala jsem, jak to přesně je). Každopádně opravdu nechápu, proč mají takový zájem lustrovat českou studentku, která má na účtě pár eur, za tři roky nebyla ani jednou v mínusu (což s mojí kartou stejně nejde), nevypadá, že by měla nějaké miliony pod polštářem z obchodu z drogami. Navíc mě ještě posadit do takové konferenční místnosti a nabízet mi kafe a čaj.

Celé mě to naštvalo, což ještě podtrhla totální neinformovanost o již 21-leté neexistenci Československa (musela jsem to paní vysvětlit, a to přitom koukala do mého pasu made in Czech Republic).

Po tomhle odzbrojujícím křížovém výslechu se paní s úsměvem zeptala, jestli bych chtěla probrat ještě něco jiného. Řekla jsem, že jsme myslím probrali moje personálie do největších detailů, a že by to mohlo stačit. Paní mě s úsměvem a omluvným "nowadays it's very byrocratic" vyvedla ze své kanceláře na světlo světa.

S oddechnutím jsem sedla na kolo a šlapala domů, aspoň, že dneska bylo tak krásně!