neděle 28. října 2012

Víkend

Ne že by se o víkendu stalo něco extra zajímavého. Se sněhem se chlubit nemůžu, podle všeho sněžilo snad i v Itálii. No ale mrzlo nám tu i přes den :) A navíc bylo celý víkendu slunečno, což se nestalo už asi tak dva měsíce.
Udělala jsem taky pár věcí do školy a byli jsme na procházce a v knihovně a v pátek na cvičení, co se jmenuje bodypump a výsledek je nemoct se hýbat ještě dva dny po tom! Snažila jsem se vyfotit pár podzimních fotek, které sice nejsou nic moc, ale podzim z nich je cítit aspoň trochu doufám.







Kiasma - museum of contemporary arts

Hakaniemi, úplněk a kachna

Zítra jedu opravdu do Petrohradu - lodí, přes noc, úterý tam a pak zas přes noc lodí nazpátek do Helsinek. Jsem na to zvědavá!

úterý 23. října 2012

FAZER - čokoládovna, kde se člověk necítí jako Karlík

Tak jsme dneska měli v práci veselo. Organizovali jsme pro asi 15 klientů z Luckanu exkurzi do čokoládovny Fazer. Na začátku chaos a panika, že místo 15iti lidí příjde 30, protože někdo místo jednoho papíru na přihlašování, zařídil dva papíry. Po chvilkové panice se nás stejně sešlo jen 12, takže pohoda. Trochu nechápu, proč se tolik lidí přihlásilo, a pak se ani neomluvilo.

Vydali jsme se do Vantaa, kde továrna na čokoládu je. Hned se nás ujala paní průvodkyně, rozdala nám Angry birds lízátka, a zavedla nás do sálu, kde se sedělo na jakýchsi lentilkových křeslech. A začala prezentace o firmě, panu Fazerovi, o tom, jak je to firma skvělá, jak zachraňuje svět, jak kupuje kakaové boby z nejlepších plantáží, jak se stará o tom, aby na plantážích nepracovaly děti a jak skoro každý kakaový bob projde rukou nějakého odborníka. Taky jsme se dozvěděli, jak se mají zaměstnanci dobře a jak můžou chodit sportovat a jakou mají krásnou jídelnu. Fajn, ale ukažte nám už tu výrobní linku a nechte nás ochutnat tekutou čokoládu!

Další část prohlídky se odehrála v tomto tunelu, kde byly různé nástěnné tabule, plastové kakaové boby, plakáty a vysvětlivky, jak se ta čokoláda vyrábí. Mimo to tam taky byla místnost, která se věnuje pouze chlebu, protože Fazer mimo čokoládu vyrábí spoustu druhů chleba. Chleba jsme mohli i ochutnat a taky jsme se poučili, jak je žitný a celozrný chleba zdravý. Ráda bych už viděla tu výrobní linku...

Na konci tunelu jsme přišli k velkým nádobám s Fazer čokoládovýma tyčinkama, bonbónama a dostali jsme rozkaz: "Eat how much you can but nothing can be taken out". No tak jsme tedy každý pár kousků ochutnali a těšili jsme se na tu prohlídku....

A co se nestalo, paní nám začala děkovat, že jsme přišli a odvedla nás do obchodu, kde nám ukázala zbytek produktů, které jsme nedostali na ochutnání, ale které si rozhodně máme koupit. Pak jsme ještě dostali dárkovou tašku celkem slušného obsahu viz foto. Samozřejmě až po tom obchodě...aby si každý něco koupil. Paní průvodkyně nám popřála pěkný den a tím to skončilo.  Bylo to ok, hezky to tam vonělo. Ale neviděli jsme vlastně vůbec nic z tý továrny. Jen nám zaplácli pusy čokoládou a poslali nás domů. I když to asi je k pochopení, mají tam těch skupin tak asi 4 za hodinu. A asi se jim to i vyplatí, všechno vám dají ochutnat a pak vás pošlou do S-marketu a K-marketu koupit si jejich chleba a čokoládu. Exkurze jsou totiž kupodivu zadarmo a obsah dárkové tašky byste v obchodě koupili skoro za 10 euro.

Toť byla čokoládovna. Daleko od snu z knížky Karlík a továrna na čokoládu. Blízko k dobré reklamě. Za týden jedu do Petrohradu, pokud všechno dopadne jak má, takže bude raport odtamtud.
PS: ale musím uznat, že ta jejich čokoláda není vůbec špatná ;)

středa 17. října 2012

Na otočku doma


Byla jsem na týden v ČR. Potřebovala jsem vyřídit věci ve škole, potkat se s babičkami, dát české pivo se všema, kdo ještě je v Brně nebo v Praze! Taky jsem vyzkoušela hrát badminton v hale. Ne že by to bylo tak nové, ale zatím jsem badminton hrála vždycky jenom na zahradě. Naposledy vlastně v létě u Simových rodičů, kde byly pálky tak nekvalitní, že se prohýbaly pod každým odehraným míčkem. A užila jsem si všeho dobrého jídla ze zahrady. Je mi líto, že si nemůžu do Finska vzít přepravku našich chalupních jablek!! Nebo aspoň deset dýní hokkaido. Naše večeře včera:

Ve škole byly věci tak nějak při starém. Z původního plánu získání za svou stáž 20 kreditů a úlevy z nějakých předmětů, se vyklubala práce na každý předmět navíc a odměna za stáž za tento semestr – 3 kredity. No, nepotěšili mě, ale na druhou stranu se to musí brát pozitivně, že mi to vůbec dovolili, do Finska na tak dlouhou dobu odjet. Pro ty, kdo to nevíte, jsem na magisterském studiu Skandinávských studií v Brně. Studium je to upřímně trochu na prd, ale na druhou stranu se podporuje téměř jakákoliv aktivita směrem k výjezdům do zahraničí (čehož za 4 roky studia využívám už potřetí). Jen pro zajímavost – studenti ve Finsku za praxi v oboru dostávají 10 kreditů za 3 měsíce stáže a při vykonávání stáže samozřejmě nestudují. Takže v práci moje problémy nikdo nechápe!

Rosebud - nejkrásnější brněnské květinářství

Těch pár dní v Brně bylo moc příjemných a je fajn vědět, že mám stále super kamarády, za kterými se vždycky moc těším. Taky jsem se na pivu se spolužačkama dozvěděla, že Silva přijede za měsíc na tři měsíce do Finska dělat au-pair. Bude v Pori, což je docela dálka z Helsinek, ale bylo by fajn se vidět! A taky bude fajn, že nebudu jediná na Skandi se svojí finskou švédštinou.

Taky jsem si v Čechách uvědomila, jak je nejen ve Finsku, ale i v Helsinkách mnohem čistší vzduch. Ne že bych si toho před tím nikdy nevšimla, ale tak nějak mě to tentokrát napadlo hned několikrát, když jsem někde v prachu a šíleném provozu čekala na tramvaj. Taky jsem si připomněla, jak chutná dobré cappuccino a na chvíli zapomněla na finskou specialitu – překapávanou kávovou vodu.  Každopádně pár dní volna je u konce a mě zas čeká spousta práce do práce i do školy. Ale je to fajn, být vytížená!

PS: Malá reklama „našemu“ Skandinávskému pořadu Hejsan Svejsan – poslouchejte každou sudou středu od 16.00-17.00 na www.radior.cz Většinou tam vybírám hudbu a pořady jsou i zpětně ke stažení. Vřele doporučuji!

Zpět ve Finsku - letištní autobus 615 - leje.


neděle 7. října 2012

Blešáky a second-handy

Být ve Finsku a nechodit po sekáčích a second-handech je jako být ve Finsku a nejít do sauny. Je to nutnost, protože je to za a - levný, za b - zajímavý, za c - zábavný a za d - ekologický. Už tu nějakou tu dobu jsem a sekáče mám celkem zmáklý. Vím například, kde koupit věci do domácnosti. Proč jezdit do IKEY, když ve Fidě nakoupíte talíře a hrnky za 50 centů a povlaky na polštář Marimekko dva kusy za 3 eura celkem?

Uff a Fida - řetězec sekáčů v celých Helsinkách (pravděpodobně nejen v Helsinkách). Oba jsou na oblečení občas trochu dražší, ale peníze z prodaného zboží jdou na charitativní účely. Uff má taky po celých Helsinkách kontejnery na staré oblečení, kam se dá hodit jak oblečení tak povlečení nebo boty. Pak je zboží přetříděno a věci, které se dají dál prodat, jdou do Uff obchodu. Líbí se mi, že na kontejnerech je napsáno přesně, kam vaše staré oblečení putuje a kam jdou peníze z prodeje. Uff měl teď dva týdny slev, což znamenalo, že to vrcholilo akcí "vše za euro". No a to už bylo i na mě trochu moc - většina oblečení po zemi, tisíc lidí atd. Když bylo ale vše za 3 € tak to bylo ještě v pohodě a bylo tam k nalezení spoustu úplně pěkných věcí.

Království z druhé ruky je však k nalezení ve staré industriální hale kousek od nás s názvem Valtteri (viz foto nalevo). Najdete tam převážně lidi, kteří si pronajmou za nějakých 20 euro stůl na celou sobotu nebo neděli a prodávají staré (a někdy úplně nové) věci. Nejvíc je to tedy oblečení, boty, dětské věci. Stačí se kouknout na slečnu, co prodává spoustu věcí, co na sobě měla asi tak dvakrát, okouknout, jestli má podobnou postavu, jako vy a pak už se jen zanořit do stovky triček, kalhot a svetrů. Na Valtteri se dá i dobře smlouvat, ale občas to není ani potřeba, protože o moc levněji už to ani nejde. Pro představu: minule jsem si koupila kalhoty, dvě sukně, svetr, triko a košili. To vše za 7 euro! Největší odborníci pak čekají na 15:00, kdy se blešák zavře a spoustu prodávajících, kteří nemají nervy se s neprodaným zbožím táhnout zpět domů, věci prostě nahází do obřích kontejnerů vedle trhu.



Samozřejmě, že to nekončí u oblečení. Jsou tu sekáče s LP a CD a pěkné antikvariáty. Každý si najde svoje. Fotky jsou z Black and White music shop.

A kdo tomu ještě nevěří, jak to funguje s těma po-blešákovýma kontejnerama, tak doporučuji stránku http://www.hel-looks.com/ a helsinskou módu z ulice. Kdo o sobě neřekne "i buy only second hand" nebo "this coat is my grand fathers old" nebo "I found this sweater at the trash" tak je out!
Moje oblíbené modely: Juho , Karoliina , Ville ....na této stránce se vůbec dá strávit velkou část neděle.

úterý 2. října 2012

Tour de Kallio


Dneska asi po dvou týdnech ani trochu nepršelo, tak jsem se rozhodla vyjít do ulic na procházku s vypůjčeným foťákem a nápadem v hlavě, že tu trochu zmapuji čtvrť Kallio (švédsky Berghäll). Kallio byla původně čtvrť, kde žila převážně dělnická třída. Nachází se jen asi kilometr na sever od centra jí odděluje most. Šipka na mapě značí směr centrum. Později se stalo Kallio čtvrtí umělců, studentů, mladých lidí a nebo starých lidí, kteří bydleli sami. Byty jsou tu typicky malé (náš má jen něco málo přes 20m², na mapě je vzynačen červeným domečkem) a dříve i platilo, že byly o něco levnější než jiné helsinské čtvrti. Teď už to moc neplatí, protože z Kallia se stala hipster čtvrť a nájmy jsou tu stejně drahé jako všude možně jinde v Helsinkách.

Dominantou Kallia je kostel, který se jmenuje jednoduše Kallio kirkko = Kallio kostel (na mapce je to přesně tam, kde je název Kallio). Na stejném kopci, kde je kostel, bydlíme i my. Dokonce máme na kostel výhled z okna. Mimo jiné tenhle krpál se snažím už dva měsíce vyjet na kole a povedlo se mi to asi tak dvakrát. Většinou to tak v půlce vzdávám. 


Představte si, že vylezete ke kostelu a obejdete ho, na druhé straně se ocitnete v Medvědím parku, tedy Karhupuisto. Jsou tam pěkné domy a samotný park je taky fajn. V létě je tam venkovní kavárna a často různé malé koncerty nebo vystoupení. Park sám o sobě je docela malý, ale květinová výzdoba vždy pěkná...udivíme, jak to bude, až napadne metr sněhu. 


Zvlášť se mi líbí ta kudrnka!


Hned vedle Karhupuisto je Kallio knihovna. Síť veřejné městské knihovny je v Helsinkách velmi hustá. A velmi dobře funguje. Tuhle knihovnu mám moc ráda, i když tam toho v angličtině moc není, stejně tam občas ráda zajdu, protože je to pěkný starý dům a vevnitř příjemná atmosféra. Letos knihovna slaví sto let. Bude asi stejně stará, jako ten kostel.


Další pěkný dům lemující medvědí park.


Torkkelinmäki je moje oblíbené místo v Kalliu, jsou tam malé zakroucené uličky a opět pěkné domy. Taky pěkná kavárna, která je ale otevřená jen do 5ti odpoledne, takže jsem ještě nikdy nešla kolem, když byla otevřená. Vypadá to tam ale velice "domácky".



Když jsem fotila tuhle saunu, zrovna z ní vylezl pán, co sedí v zeleném ručníku na zídce. Typický jev - pára z celého člověka - se mi zachytit nepodařilo. Bohužel veřejných saun už v Helsinkách moc není, protože mají všichni saunu doma nebo v bytových domech. Pár jich ale je - a ty nejstarší a nejklasičtější jsou v Kalliu. Musím to jednou zkusit!


Posouváme se dál - Vaasankatu (Vaasagatan). Ulice, kde je bar téměř v každém domě. A když ne bar tak antikvariát, antik, sex shop nebo thajské masáže (což je místo, kde se dají koupit i jiné služby než jenom masáže). Také tam je bufáč s veganskýma hamburgerama a pár kaváren. Dříve byla Vaasankatu tak trochu divoký západ Helsinek. Teď už je to místo mnohem klidnější. Pokud se ale člověk chce seznámit s finskou drinking culture, tak Vaasankatu je rozhodně místo, kam jít.

Na fotce to asi není úplně vidět, ale na okně visí plakát - Tarjous 20 min - 20 €. A na ceduli dole je napsáno, že dneska je v nabídce Olga s poprsím velikosti D.

Thajská masáž...


Další typická věc - novinové stánky ze 60tých let. Dnes už bohužel jako novinové stánky nefungují, protože v celém Finsku je nahradil řetězec R-kioski. Stánky naštěstí ale pořád stojí a celkem hodně se jich teď znovu otevírá jako venkovní bary nebo kavárny. 


Tour Kalliem je u konce, mohla by být asi tak šestkrát delší, ale to by už nikoho nebavilo. Někdy příště se můžete těšit na procházku centrem a dalšími helsinskými čtvrtěmi.